motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

pondělí 17. července 2017

Valašské toulání ...

Tak jsme se zase po pár měsících vrátili na valašské paseky...
Máme to štěstí, že můžeme díky rodině jezdit na tyhle místa celkem pravidelně.
A pokaždé obdivovat místa, kde se skoro zastavil čas,
jde žít v klidu, pohodě, v sepětí s přírodou a všechno je nějak pomalejší...


Tráva je tu taky možná zelenější a i ty kytky vzácnější a asi i barevnější...


  

A nakonec i ten Radhošť je na dosah...


My jsme se ale vydali po mnoha letech zkontrolovat pískovcové skály Medůvka,
kousek od Valašského Meziříčí, na Velkých Lhotách...

  
  


Skály, které by tu málokdo hledal, ale nejsou o nic horší než třeba ty Prachovské..
Co do obtížnosti jsou jejich stěny dokonce jedny z nejtěžších na sportovní lezení na Moravě.
My jsme nezdolávali žádné skoby ani lana, ale jen ty schůdné plošiny, 
které zdolají i "nelezci " jako my včetně dětiček a vyhřívali jsme se jako permoníci...




Cestou jsem ještě zkontrolovala chalupu. která se mi vryla už dávno do paměti...
Je pro mě snová, hlavně na snovém místě...


V naprosté samotě, daleko široko, kam oko dohlédne, jen nekonečné louky, lesy a kopce...


 


Cestou jsme i faunu zkontrolovali a zjistili, že ty naše kravičky jsou určitě hezčí,
 než ty profláklé fialové rakouské Milky...





Taky jsme se podívali nakonec na Valmez shora a zdálky z výšky ptačí...


Krásně tu mají a když jsme se potěšili, kopcům i všemu jsme tady na čas zamávali...
Jsme vděční zase za další skvělý víkend s rodinou, co ji do těchto kopečků osud zavál...
A i když se vidíme jen párkrát za rok,
víme všichni, že i když nás dělí skoro dvě stě kilometrů,
žádná vzdálenost není dost velká, aby se fajn lidi zase nemohli sejít zase a zase, 
kdykoliv a bylo jim spolu obyčejně fajně :o)...




úterý 11. července 2017

Slavonice, Dačice a vysoko do třetice...

Náš první prázdninový výletní den směroval na pomezí Moravy a Čech.
Prvním cílem byly Slavonice...


Jsou městem, kde stejně jako třeba v Telči, je největším lákadlem určitě náměstí...


  

Dokonalé domy, které jsou ozdobou tohoto města a cílem spousty turistů...
Stačí se jenom dívat a tu staletou práci zednickým mistrů obdivovat na každém kroku...




Po cestě jsme ještě stihli jen rychlou zastávku v Českém Rudolci...
Na rozdíl od míst, třeba jako Hluboká, nebo Lednice, 
je sláva tohoto zámečku v tomto zapomenutém městečku asi navždy zpečetěna...škoda...


 Dalším městem v pořadí byly sladké Dačice...
Krásný zelený zámek a zámecká zahrada...



Město cukru... 
Město spjaté s historií první kostky cukru z roku 1834, vyrobené právě v tomto městě...


Cestou k dalšímu bodu na mapě-rozhledně, která je lákadlem mnoha cyklistů i pěších,
 jsme ještě zastavili v Rožnově...
Ne v tom Valašském, ale i když nemá skanzen, široko daleko jeden prim určitě má-
je tu bizoní farma...
 Takže skvěle- byli jsme na Divokém západě v mžiku a ani pas po nás nikdo nechtěl
a v Kanadě jsme byli taky, i když jenom v té České...


Jen ti kovbojové na koních a v dáli přijíždějící Vinnetou, tu vážně trochu chyběl...


A konečně úplně poslední zastávkou byla tedy zmíněná Jakubova rozhledna nad Valtínovem...




Krásná, čtyři roky stará rozhledna, která byla v obležení lidiček,
co měli stejný nápad jako my...





Co se vydali po schodech až do mraků,
podívat na tu naši krásnou malou zemičku z výšky ptačí,




A protože je tahle rozhledna skvěle zasazena do lesa s možností okružní stezky,
museli jsme ji vyzkoušet a hlavně zjistit, jestli ten zvláštní cíl je vážně takový, jaký psali...


No uznejte, kde můžete projít okruh lesem a dojít až do pr...?


No nelhali ...vážně a to přímo Ďáblovy .... :o)


Tak jsme se nakonec i zasmáli a v tom vedru zase šlapali zpět...


Bohatší o poznání dalších míst kousek od nás,
co určitě stály za to je vidět i v tomhle prázdninovém horkém dni...


čtvrtek 6. července 2017

Šumavská nej...

Po kratším přerušení jsem se musela vrátit ke svému pobytu na Šumavě.
Během týdne jsem do sebe musela vměstnat tolik krásy,
že vybrat jen některé zážitky včetně obrázků, bylo téměř nemožné.
Rozhodla jsem se, že tedy zaznamenám jen ty okamžiky, pro mě NEJ...
Předem se omlouvám, ale i těch NEJ tam bylo vážně hodně,
takže myslím, že tento příspěvek bude zároveň i nadlouho jeden z NEJdelších...
  


Takže za mě- všude přítomné a pro mě NEJdokonalejší tam mají ticho...
A to prosím vlastně všude...
Bohužel to ještě vážně vyfotit neumím, takže mi je budete muset jenom věřit.
Tomu tichu nevadí a jen jej doplňuje zpěv ptáků všech druhů
v korunách stromů smrků a jedlí, které byly vážně až do mraků...
A ty vám ale ukázat určitě dokážu...




Jedna z našich prvních výprav vedla do lesa, o kterém se učí u nás každé dítě.
Mají tam totiž les, co pamatuje staletí a říkají mu dokonce prales a to přímo Boubínský.
Konečně jsem ho mohla vidět na vlastní oči i já.
Ale upřímně, pokud máte možnost zajít blízko do lesa,
 kde se o stromy nikdo moc nestará a jsou tam občas ponechány svému osudu- 
tak jsme skoro v Boubíně...



Ale o kousek dál- Boubínské jezírko- to už za pohled určitě stojí a jen tak někde v lese určitě není.
Krása stromů zrcadlící se na hladině schovaná v lese- určitě patří mezi NEJhezčí...




Potom jsme, snad s NEJvětší bouřkou v zádech a v tom NEJvětším šumavském vedru, 
pokořili určitě NEJvětší kopec v lese až na úplný vršek,



kde naším vrcholovým cílem byla Boubínská rozhledna...


Ten výhled stál určitě za tu námahu v tom obrovském vedru.
Protože tady se skoro i šišky z těch úžasných smrků mohli vážně skoro trhat
a pohled z výšky ptačí- ten nemůže být jiný než NEJúžasnější...


Naštěstí možná díky mému čarování zůstala bouřková mračna i provazy vody v Německu
a my ji mohli pozorovat až z té NEJvyšší plošiny výhledu...







A ještě jedno NEJ tam až v té výšce měli-
byla tam snad NEJvětší koncentrace much / chápejte jako moucha :o)/ na metr.
Tolik jsem jich viděla naposledy snad jen jako dítě v létě u tety v kravíně ...
Ty jsem z pochopitelných důvodů tedy vážně nefotila,
ty mi musíte prostě jenom věřit...

Další šumavskou zastávkou byl NEJvýše položený hrad u nás- hrad Kašperk.


A je to hrad krásný, přímo andělsko- pohádkový- vždyť se tam točil Anděl Páně...









Nedivím se, protože ten výhled z něj, je vážně skvostný...





Teď vás zavedu na místo,
které za mě- bylo ze všech NEJ to NEJúžasnější...
Naše kroky nás zavedli k řece, kde prý vydry bydlí a taky se podle toho jmenuje.
Já bych ji ale určitě přejmenovala asi na Valounová,
protože tolik kamenů a valounů všech velikostí jen tak někde nenajdete...



Tak tam mi bylo určitě NEJlépe a proto taky fotek jsem tam udělala bezkonkurenčně NEJvíc...
 


Protože voda a kámen- za mě kombinace, která nikdy nemůže zklamat...







A navíc tam dokonce byly i takové, na které se i moje pozadí bez problémů vydalo,
takže co si přát víc...


Vydali jsme se taky podívat na místo, které je v té naší malé zemičce to NEJstudenější.
Na Jezerní slať u Horské Kvildy...





Naštěstí jsme sem zavítali v době mimo výjimečných hodnot měření...


A kde jinde zakončit moje šumavská NEJ,
než tam, kde se dá dostat za všechny výlety ta NEJsladší odměna?
Jistě, v cukrárně, která byla na tom NEJvyšším kopci



 a kde dělali bezkonkurenčně NEJlepší kávu...



Taky tam měli samozřejmě dokonalé zákusky a poháry
 a taky se tam daly dostat NEJvětší kopce té nejúžasnější zmrzliny...
Nic z toho bohužel vyfoceno nemám, neboť ani moje super rychlá závěrka nic z toho nestihla...

Co ale vyfoceno mám a uloženo navěky i v hlavě,
 byl ten NEJdokonalejší výhled ze všech cukráren, co jsem kdy viděla...



Tak přesně tady jsme zjistila, že bych mohla určitě taky pracovat a na lidi se pořád usmívat
a oni by se určitě usmívali i na mě...
No uznejte, že nad dobrou kávou a sladkým na talířku, se prostě mračit nedá...
Prostě dokonalá vize zaměstnání- cukrárna přímo snová...
Tak třeba v příštím životě, nebo kdo ví...

Tak a jsem vážně na konci,
děkuji všem, co měli sílu a chuť dočíst až sem...
Snad jsem moc nenudila a potěšila jsem aspoň trošku těmi šumavskými NEJ i vás.

Přeji moc nám všem, ať všechny letní dny, co nás čekají jsou jenom ty NEJ,